Obytným autem skrz Nový Zéland

Asi jako každý náš výlet začal i tento koupí akčních letenek. V akci jsme koupili zpáteční letenky s Thai Airways z Mnichova do Aucklandu za parádních 13 tisíc. Autem trvala cesta 3,5 hodiny. Přes Rozvadov jsme do Mnichova dorazili krátce po poledni. Auto jsme nechali zaparkované na letištním parkovišti za cca 60 eur na 14 dnů.

Naše cesta vedla přes Bangkok, kam jsme po 8 hodinovém letu dorazili letounem Boeing 747.

Bangkok

Po absolvování vstupní imigrační kontroly jsme se ocitli na letištním vlakovém terminálu. Vlak do centra jezdí cca 30 minut v extrémně klimatizovaných vagónech. Naše první dojmy byly značně chaotické. V této části Asie jFotka uživatele Marek Auterský.sem byl poprvé a na takový zmatek a smog jsem vůbec nebyl zvyklý. Kolem nás projížděla spoustu aut, starých motorek a prdících tuktuků, ale hlavně spousta lidí. Po cestě jsme se zastavili v místním bistru, kde jsme ochutnali tradiční jídlo a spoléhali na to, že nám nebude blbě – když to přece jedí místní, tak je to v pohodě. V centru jsme nachodili více než 15 kilometrů, cestu jsme si razili přes davy místních přes koriandrem a kořením provoněné trhy, přes buddhistické chrámy až do školy masáží, kde jsme výlet zakončili tou nejlepší masáží, kterou jsme kdy zažili. Pokud budete v Bangkoku, zajděte do této školy, kde masáže stojí babku a výsledek je opravdu skvělý.

Zvuk Asie je takřka nepopsatelný, každý by to měl zažít na vlastní kůži, ale chtěl jsem psát o Zélandu, a tak náš dvanáctihodinový stopover přeskočím až do deštivého Aucklandu, kam jsme po dalších dvanácti hodinách letu dorazili značně unaveni.

První dojmy a půjčení auta

Fotka uživatele Marek Auterský.Hned ze začátku nás zaujala čistota a řád, který na letišti fungoval. Už jen samotná důkladná kontrola baťohů, zdali nepřivážíme ovoce, zeleninu nebo maso. Po očuchání psem jsme pokračovali přes pasovku až do příletového terminálu. Auto jsme měli domluvené přes půjčovnu Hertz. Autopůjčovny v terminálu nejsou. Musíte zvednout telefon na informacích a zavolat na uvedené číslo půjčovny, aby pro vás poslali svozový autobus. Půjčovna leží cirka 5 minut jízdy od hlavního terminálu. Ač to vypadá velmi složitě, je to až směšně jednoduché. Vzhledem k tomu, že po nás v autopůjčovně chtěli zaplatit depozit 3 500 dolarů, museli jsme zvolit variantu přehnaného pojištění s denní sazbou 28 dolarů. Ještě že jsme měli auto jen na tři dny. Respektive malé auto. Po třech dnech jsme přesedlali asi jako většina turistů zde na obytné auto. Na řízení vlevo se dá rychle zvyknout, přece jen je to víc přirozenější než jízda vpravo.

Horší dopravní situaci než v Aucklandu jsem ještě nikde jinde neviděl. Úsek 3 kilometrů jsme autem projížděli více než jednu hodinu. Pokud tedy budete v Aucklandu, nechte auto u hotelu. Po příjezdu jsme okamžitě padli, přece jen 45 hodin na cestě bylo extrémně vyčerpávajících.

Celkový plán

Vzhledem k tomu, že jsme měli jen málo času – celkově jen 12 dnů – měli jsme velmi omezené možnosti cestování. Nakonec jsme zvolili variantu 3 dny cestovat napříč severním ostrovem a poté přeletět na ostrov jižní, kde si půjčíme obytné auto a projedeme, co nejvíc toho půjde.

Auckland – Tauranga

fb12Ráno cca v 10 jsme vstali, udělali si k snídani tousty se sýrem a vyrazili z hotelu. Časový posun 12 hodin nám moc nevadil a rychle jsme si na něj díky spánku zvykli. Pršet přestalo, a tak jsme si jeli prohlédnout Auckland. Navštívili jsme bývalou vojenskou pevnost Mangavika. Krásná vyvýšenina s výhledem na Auckland a jeho okolí. Pokud budete mít cestu kolem, stavte se tu. V Aucklandu máte mnoho možností, jak strávit den. My jsme však kvůli časové tísni museli pokračovat dále na jih. Po delší cestě jsme dorazili do vesničky Kaiaua. Řekl bych, že to je ukázka toho pravého Nového Zélandu, jak vypadal před desítkami let. Jde o malou rybářskou vesničku, kde se zastavil čas. Kolem pobřeží najdete pár opuštěných i novějších lodí. Pár starých domků a jednu restauraci, kde si s výhledem na pobřeží můžete dát Fish and Chips a pravé novozélandské pivko. Po příjezdu do Taurangy jsme se ubytovali v krásném Bed and Breakfast u staršího manželského páru přímo u oceánu. Tauranga je dobré místo pro přespání a odpočinek. Najdete tu spoustu restaurací, přístav a vyhlídkový kopec.

Tuaranga – Rotorua (sirné prameny, sirná jezera a vodopády)Fotka uživatele Marek Auterský.

Ráno jsme vstali a dostali super snídani. Potkali jsme pár z jižního ostrova, který nám dal spoustu tipů na místa na ostrově na jihu. Probírali jsme obavy Novozélanďanů ze zemětřesení, které postihlo Jižní ostrov před pár měsíci. Obavy jsem pochopil poté, co jsem viděl, jak vypadá Christchurch, město zcela zdecimované zemětřeseními.

Pokračovali jsme dále na jih. Naše první zastávka byla u sirných pramenů nedaleko od Rotoruy. Pokud budete mít cestu kolem, určitě se tu stavte. Jde o sirnou řeku uprostřed pralesa. Místo nese název Kerosene Creek. Jen si lehnete a proud vás pozvolna odnáší přenádhernou přírodou a končí malým vodopádem. Občas si připadáte jako v nějaké pohádce. Další přírodní nádherou jsou v této lokalitě Okere Falls, malé, ale divoké vodopády, které sjíždí dobrodružní kajakáři. Příroda je zde opět zcela úchvatná. Další super aktivitou je prohlídka Wai-o-tapu. Jde o sirná jezera, kde každé jezero má svou vlastní barvu. Příroda zde doslova čaruje a maluje do kráterů své vlastní barevné obrazce.

Fotka uživatele Marek Auterský.Finálním zážitkem byla návštěva Huka Falls, největších vodopádů na Novém Zélandu. Vodopády se nachází přímo u parkoviště. Kousek od vodopádů leží město Vai o Tampo pojmenované podle přilehlého jezera. Jde o příjemné městečko. Dali jsme si však jen jídlo a pokračovali dále, měli jsme v plánu prohlédnout si pravou maorskou vesničku Tamaki. Na místě vyzvednutí jsme měli být v 19:30, což mělo být 45 minut předem. Po příjezdu jsme zjistili, že program začíná v 19:30. Co teď, vesnice je vzdálená 20 km odsud. Nasedli jsme rychle do auta a ujížděli v dešti do vesničky. Přijeli jsme o 10 minut později a nestihli úvodní program. Nevrlý Maor nás dovedl k hlavní – naší skupině. Každá skupina měla svého náčelníka, který ukazoval pravý život Maorů. Můžete si vyzkoušet tradiční HAKA tanec, zpívat apod. Večer byl zakončený společným tancem Maorů a tancem. Upřímně, celá tato vesnička už nemá s tradičními Maory co dělat. Jde hlavně o komerční věc a neuvěřitelný business pro Maory. Celkově zde totiž bylo více než 120 návštěvníků a většina z toho japonští turisté. Umíte si tedy asi představit tu autentičnost. Z mého pohledu návštěvu nedoporučuji.

Hot Water Beach – pláž s horkými bazénky

Fotka uživatele Marek Auterský.Další den jsme měli naplánováno navštívit Cathedral Cove a Hot Water Beach. Kvůli tomu, že jsme tento den měli večer přelétnout na Jižní ostrov, jsme se na Cathedral Cove nestihli podívat. Hot Water Beach je pláž, kde samovolně vyvěrají horké prameny. Stala se tak oblíbenou zábavou místních obyvatel i turistů. Každý zde má svoje vykopané místo, kam po chvilce nateče horká voda. Je vtipné, jak téměř každý má svojí lopatku. My jsme čmajzli pečlivě vykopanou jámu někomu, kdo ji nechal opuštěnou. Je super koupat se v ledovém oceánu a poté hupsnout do horké vany přímo na pláži. Je to super zážitek. Cestou k pláži jsme jeli opravdu přenádhernou přírodou. Palmy rostoucí uprostřed smrkového lesa, všude krásná zeleň. Palmy a vůně čistého vzduchu. Příroda na Hot Water Beach je oáza nádhery Tichého oceánu. Příboj vln a šumění oceánu se zde mísí s vůní smrkového lesa, který celou pláž obepíná.

Večer jsme dorazili na letiště v Aucklandu, vrátili auto do půjčovny a spěchali na letadlo. Letěli jsme novým hezkým letadlem společností Jetstar. Vedle nás seděl značně nervózní pán, který letěl poprvé. Hned po vzletu si začal povídat a doporučovat místa, kam musíme zavítat. Slunce zapadalo a postarší pán nám začal ukazovat plážový výběžek, kde nedávno uvízly stovky velryb. Přijde mi úžasné, jakou mají Novozélanďané starost o svou vlastní přírodu. Záchrana velryb na pobřeží to jasně dokazuje, když děti nechodily do školy, lidé do práce jen proto, aby velrybám pomohli. Po hodince klidného letu jsme byli na Jižním ostrově – ve městě Christchurch. Po příletu jsme se pěšky odebrali do hotelu Jucy. Takový hipsterský hotel. Měl společné prostory s kuchyní, prádelnou a odpočinkovou zónou. Vše moderně zařízené a stylové. Pokud budete chtít přečkat noc v Christchurchi, zavítejte do letištního Jucy.

Půjčení obytného auta a cesta do Oamaru (pozorování tučňáků)Fotka uživatele Marek Auterský.

Ráno jsme si vzali taxi a jeli jsme pro naše obytné auto, které jsme si předem rezervovali přes internet ještě v České republice. Bohužel jsme si vybrali snad tu nejhorší společnost. Samotné půjčení auta byl strašný problém, hromada papírování a poplatek za platbu kartou byl 2,5 %. K tomu, jak si půjčit auto, se dostanu na konci článku.

Konečně jsme měli svoje obytné auto, starší Toyotu. Obytné auto je super. Nabízí kuchyňku a rozkládací postel. V autě nechybí ani plynové bomby a sada nádobí. Nemusíte s sebou tak nic tahat a uvařit si můžete prakticky kdekoliv a kdykoliv. V tom se mi cestování po Novém Zélandu líbilo nejvíce. Ta svoboda zastavit si, kde chceš, uvařit si na opuštěné pláži a pít studené pivko s výhledem na opuštěné hory. Celý den jsme byli na cestě do Oamaru. Tam jsme jeli hlavně kvůli pozorování tučňáků. Značně unaveni už jsme někde chtěli zakempit, ale všude kolem silnice a na hezkých místech u oceánu byly cedule se zákazem nocování. Po hodině ježdění jsme nakonec našli poměrně hezké místo u mostu a řeky.Fotka uživatele Marek Auterský.

Výhodou kempingového auta je, že můžete na jídlo zastavit téměř kdekoliv, a tak jsme si udělali domácí burgery na nádherném místě na opuštěné vyvýšenině s výhledem na oceán.

Navečer jsme dojeli na místo Nugget Point – pozorovací místo tučňáků. Více než hodinu jsme čekali, než se vynořili dva maličcí tučňáci. Pět minut stáli na místě a pak odskákali do hnízda. Vzhledem k tomu, že je tento druh extrémně chráněný (zbývá posledních 400 kusů), je pozorovací místo vzdáleno více než 200 metrů, a tak pro vytvoření dobré fotky potřebujete teleobjektiv.

 

Nugget Point a delfíniFotka uživatele Marek Auterský.

Brzy ráno jsme vstali a dali se na cestu směrem ke Stewartovu ostrovu. Po zjištění, kolik stojí trajekt, jsme se rozhodli náš plán trochu změnit a vydali se na dobré místo pro pozorování delfínů. Jedná se o kemp u oceánu s nádhernou pláží, kde se dají volně pozorovat delfíni. A tak ležíme s otevřeným kufrem v autě, opalujeme se, čteme si knížku a pozorujeme delfíny, jak blbnou ve studeném oceánském přílivu. Větší pohodu neznám. Po chvilce mi to nedá a jdu si s delfíny zaplavat, což celý zážitek ještě více umocní. Delfíni jsou totiž zvědaví a plavou si vás prohlédnout. Máte tak tyto krásné živočichy pár centimetrů od sebe.

 

Po relaxaci jsme pokračovali plynulou jízdou po klikaté silnici dále do Bluff Hill. Před námi jeli motorkáři. Takoví ti typičtí s koženou bundou a burácejícími stroji. Jeli před námi strašně pomalu a nedali se předjet, protože jeli ve skupince. Ve městě mi došla trpělivost a skupinku jsem se snažil předjet. V ten moment motorkáři bez blinkrů a podívání se do zrcátka začali odbočovat. Kdybych prudce nezabrzdil, asi bych je srazil. V ten moment nás začali pronásledovat. Vypadalo to jako v nějakém americkém filmu.Fotka uživatele Marek Auterský. Najednou mě předjeli a zablokovali celou silnici. Rychle jsem se zamkl a trochu stáhl okénko. „Na co si tu, kurva, hraješ, co?“ začal na mě vřískat první, co doběhl k autu. Snažil jsem se mu vysvětlit, že už se to nedalo, když se více než 60 kilometrů táhnu za jejich skupinkou, jedu pomalu a nenechají mě normálně předjet. Tak ať se nediví, že na rovném úseku se je snažím předjet. To byla voda na jejich mlýn. Začali si auto fotit, že prý budu nahlášen apod. Je pravda, že byli dost mírní. Myslím, že v Americe by mě už zbili bejsbolkama. Po chvilce mi cestu uvolnili. A 20 kilometrů nato mě zastavila hlídka policie. Tak mě nahlásili. Z auta vystoupil potetovaný týpek a jen se s úsměvem zeptal, co se stalo, po vysvětlení situace nám řekl, ať příště nepředjíždím, a s úsměvem zase nasedl do auta a odjel. Navečer jsme kempovali v kempu Monkey Island – nádherný kemp přímo u pláže.

Fotka uživatele Marek Auterský.Cesta do Fiorlandu

Ráno jsme vstali trochu později, než bylo plánováno, kvůli pochmurnému počasí. Vyrazili jsme směr Fiorland. Prý nejkrásnější část Zélandu. Celou cestu jsme jeli nádhernou cestou s překrásnými výhledy na hory a hornatou krajinu. Po této dech beroucí cestě jsme dorazili do města Te Anau – bráně Fiorlandu. Čekala nás 40 kilometrová cesta přes hory, skalnatý tunel až na Milford Sound – hlavní a prý nejkrásnější fjord. Zaplatili jsme si dvouhodinou vyjížďku lodí v údolí fjordu. Byla to nádherná plavba doplněná trochou adrenalinu, neboť moře je zde extrémně bouřlivé. Plavba směřovala až do ústí oceánu a poté zpět. Cestou jsme viděli nádherné vodopády a divokou přírodu, kde je moře v krásné symbióze se skalnatou přírodou. V noci jsme nocovali přímo v národním parku u jedné horské řeky. Byli jsme tu sami, až navečer nás přijel zkasírovat místní ranger za poplatek 26 dolarů.

QueenstownFotka uživatele Marek Auterský.

Ráno jsme se vydali dále na sever do města Queenstown. Jeli jsme překrásnou cestou, která lemovala jezero u Queenstownu. V Te Anau jsme vzali stopařku, která měla namířeno do stejné destinace jako my. Bohužel jsme si s ní moc nepokecali. Za celou cestu promluvila dvě slova. Cesta byla opravdu neskutečná – netřeba více psát, podívejte se na fotky.

Pokud budete v Queenstownu, určitě si vyzkoušejte adrenalinovou plavbu na místním jezeře a horských řekách na jetboatu, kde s vámi řidič dělá nesmyslné obraty o 180 stupňů a ve vysoké rychlosti se prohání po úzkých řekách. Udělejte si výlet na místní horu lanovkou nebo navštivte restauraci, kde vám burgery posílají trubkovou poštou. Tu noc jsme spali v suprově zařízeném kempu na silnici směrem do West Coast. Cesta vedla kolem pobřeží tasmánského moře až do kempu za městem Greyhound.

Poté jsme se přes Artur Pass – horský masiv – přesunuli zpět do Christchurche, přeletěli do Aucklandu a už nás čekalo jen 45 hodin na cestě domů.

zelandNaše cesta

Naše cesta vedla z Aucklandu do Taurangy až k jezeru Taupo a poté zpět do Aucklandu na letiště. Pro tuto čtyřdenní fázi jsme zvolili půjčení menšího auta přímo na letišti a spaní v bed and breakfast a hotelech. Poté jsme přeletěli do města Christchurch a na 10 dnů půjčili obytné auto. Přes Timaru a Oamaru jsme dojeli až na jih ostrova do města Bluff. Poté do města Te Anau – bráně k hlavní atrakci jižního ostrova. Zpět jsme se vraceli přes Queenstown a west coast zpět do Christchurche odkud jsme přelétli zpět do Aucklandu a přes Bangkok zpět do ČR.

 

 

 

 

 

Poznatky o Novém Zélandu

  • Jídlo je opravdu velmi drahé vč. pití (za pivo v průměru zaplatíte 7,5 dolaru).
  • Je tu velmi jednoduché koupit auto. Hrozně moc aut má na sobě nálepku s prodejní cenou.
  • Večer se ve městech málo svítí. Díky tomu je menší světelný ruch a dají se lépe pozorovat hvězdy.
  • Všude je hrozně moc hospodářských zvířat, jako jsou krávy a desetitisíce ovcí.
  • Platby kartou nejsou téměř nikde problémem, ba naopak.
  • Novozélanďané mají obrovský vztah k jejich přírodě a její ochraně.
  • Jídlo v supermarketech je o poznání levnější než v restauracích.

Fotka uživatele Marek Auterský.Řízení a silnice:

Na řízení vlevo se dá rychle zvyknout

Řidiči jsou velmi ohleduplní. Jakmile jedete za pomalejším autem, automaticky vás hned pustí před sebe, když je to možné.

Silnice jsou v perfektním stavu, značení je fantastické a přehledné. Zdálo se mi, že bezpečnost na silnicích je pro Novozélanďany na vysoké úrovni.

Půjčení auta. Obytňák nebo malé auto?

Je to hodně otázka priority a komfortu. Kdybych jel znovu na Zéland, určitě bych si půjčil obytné auto od společnosti Jucy. Jucy nabízí všechny možné druhy minivanů a karavanů. Mají takový monopol i s ubytovacími službami a celkově službami pro kempaře. Když spočítáte náklady na ubytování, vyjde vás levněji obytné auto. Navíc ta největší výhoda je ve vaření si vlastního jídla v plně vybavené kuchyňce, ale hlavně můžete si zastavit na jídlo na těch nejkrásnějších místech. Nejdůležitější je vybrat právě tu správnou autopůjčovnu a to je dle mého názoru Jucy. Jediné omezení je v tom, že se vláda snaží chránit přírodu, a tak na suprových místech najdete téměř vždy ceduli se zákazem kempování, a tak vám nezbývá než kempovat jen na místech k tomu určených nebo v kempech, kde se však romantika vytrácí, neboť ji s vámi sdílí více lidí.

Fotka uživatele Marek Auterský.Pokud si půjčujete auto na letišti, není to žádný problém, je to jako všude otázka jednoho podepsaného papíru. Mezinárodní řidičák jsme nepotřebovali, ale je lepší ho mít.

Ceny

Nový Zéland patří zcela po právu k jedněm z nejdražších zemí na světě. Svůj rozpočet však můžete značně ponížit správným výběrem stravování a ubytování. Jako jinde na světě, při správném výběru nemusíte utratit tolik peněz. Pivo koupíte za 8 dolarů, a ostatní potraviny ve velkém supermarketu za evropské ceny, a to platí i o pohonných hmotách. Ubytovací služby v kempu i v hotelu jsou na stejné úrovni. Chce to jen umět hledat ?. My jsme za 14 dnů nechali ve dvou lidech 120 000 Kč. Do ceny počítám letenky, dopravu do Mnichova, dvakrát půjčení auta, jídlo, ubytování a přelety mezi ostrovy. Takže 60 000 Kč na osobu není tak hrozná pálka, když to srovnáte s tím, co nabízejí cestovní agentury.

Fotka uživatele Marek Auterský.Lidé

Lidé jsou velmi přátelští a komunikativní. Až nás překvapilo že všichni znají českou republiku. Asi z toho důvodů, že spousta Čechů jezdí na Nový Zéland za prací. Nikdy jsme se nesetkali až na motorkáře s nějakou agresí. Nový Zéland je jedna z nejvíce bezpečných zemí na světě.

 

Proč jet na Nový Zéland

Určitě každý zná překrásné obrázky z pohlednic nebo internetu, které vyobrazují krásy Nového Zélandu. No a jak to vypadá na fotkách, je tomu i ve skutečnosti. Na Novém Zélandu je krásné prakticky vše a příroda je ten největší tahák. Skutečnost, že zde není jediná šelma, je další důvod navíc trekovat po Zélandu bez jediné starosti. Lidé sem jezdí pro adrenalinové zážitky, pro cestování po ostrovech, pozorování velryb nebo trekování po horách a místní přírodě. Důvodů je spousta, a pokud budete mít možnost zavítat do tohoto skvostu naší planety – neváhejte ani minutu!

Fotka uživatele Marek Auterský.