JAR, Lesotho, Namibie, Botswana a Zimbabwe

Fotka uživatele Marek Auterský.Přípravy na cestu

Cestu do Afriky jsme plánovali už dlouho. Respektive vidět tu pravou Afriku byl můj sen už od malička. Vidět volně pobíhající žirafy, slony, lvy a další divokou zvěř byl nepředstavitelný zážitek. Odcestovat do Jihoafrické republiky mě napadlo, když jsem na internetu viděl akci na zlevněné letenky do Namibie. Letenky však nebyly na mnou požadovaný termín, a tak jsem koupil letenky do Johannesburgu za standardní cenu na přesný termín od 1. července do 25. července. Plán byl spojit výlet do Jihoafrické republiky i do Botswany a Namibie. Udělat velký okruh pravou černou Afrikou. Na plánování jsme měli půl roku. Upřímně jsme se plánování věnovali až poslední měsíc před odjezdem. I tak jsme však stihli vyřídit vše potřebné. To nejdůležitější bylo vyřídit víza do Namibie. Bylo potřeba zajet do Berlína a vyřídit všechny formality potřebné pro udělení víz.

Deportace z Istanbulu

Prvního července jsme se společně vydali na letiště a po mírném zpoždění se odlepili od dráhy na pražském letišti. V Istanbulu, když jsme se přesouvali z letadla do transfer terminálu, nás zadržel místní pracovník letiště, který chtěl vidět náš pas a letenku do cílové destinace. Všichni jsme v pohodě prošli až na mamku, která nemohla najít pas. Co horšího se může stát než to, že někdo ztratí pas, pomyslel jsem si. Měl jsem však stále určité naděje, že pas někde najdeme. Ukecali jsme místního pracovníka, aby nás všechny do terminálu pustil, že si musíme v klidu sednout a celou věc vyřešit s chladnou hlavou. Po půlhodinovém hledání jsme shledali fakt, že mamka pas opravdu nemá. Volali jsme tedy na pražské letiště, zdali v odletovém gatu nenašli pas. Informace nás šokovala, neboť se pas našel a podle všech informací už nemůže být vydán zpět. Pro nás to znamenalo jediné, a to, že mamka s námi dnes do Johannesburgu neletí. Letadlo letělo za hodinu a půl a my měli málo času na to, abychom se dohodli, jak budeme pokračovat dále. Nakonec jsme se domluvili na přepážce Turkish, že mamku tady necháváme, že ji musí deportovat, že nemá doklady. Domluvili jsme se, že poté, co přiletí, se pokusí pas dostat zpět a koupit si letenku hned na další den. Odletěli jsme tedy do Johannesburgu krátce po půlnoci, bez mamky. Nakonec vše dobře dopadlo, policie ji po deportaci pas v Praze vrátila, a tak mohla letět hned další den linkou přes Dubaj. Výsledek této zapeklité situace byl dva dny zpoždění oproti plánu a nové letenky za 25 tisíc + 5 tisíc za vnitrostátní přelet z Johannesburgu do Bloemfoteinu, kde jsme mamku později nabrali.

První dojmy z Afriky – úplatky a korupce

Po velmi hladkém letu jsme přistáli v Johannesburgu. Ihned jsme se odebrali na přepážku společnosti AVIS, abychom si vyzvedli dopředu rezervované auto. Auto jsme si po krátké chvíli vyzvedli a vyjeli směrem k naší první destinaci – LESOTHU. Čekalo nás 5 hodin cesty a přesun přes hranice Lesotha. Hned u výjezdu z garáže nás zastavila policie pro kontrolu dokladů. Jako správní Češi jsme si hned po tom, co jsme nastoupili, otevřeli pivko a vychutnávali první dojmy z Afriky. Když to policajt viděl, jak nasáváme na zadním sedadle, málem mu vypadly oči z důlku. „Co to má znamenat? Co tam dělá ten vzadu? Pije???“ Zdálo se, že vůbec nechápe, co vidí. Začal nám vyhrožovat, že nás zavře, že to je hodně velký problém a že dnes do Lesotha určitě nedojedeme. Samozřejmě celá tato scénka byla jen zástěrka pro to, aby dostal tučný úplatek. Jeho první požadavek byl v přepočtu tisíc Kč. Nakonec jsme úplatek usmlouvali na cca 500 Kč a mohli vesele pokračovat dále. Silnice z Johannesburgu se nám zprvu nezdály moc upravené. Hodně to drkocalo, krajina se měnila jen zřídka. Po pár hodinách jsme dojeli na hranice horského království – Lesotha.

Lesotho

Fotka uživatele Marek Auterský.Hranice byla překvapivě velmi jednoduchá a fungují tak všechny hranice, které jsme projeli. Autem přijedete před budovu. Zaparkujete, jdete dovnitř, dáte si razítko a pokračujete přes území nikoho, kde celý postup zopakujete, akorát před budovou druhého státu. Celý proces přibližně na půl hodinky, záleží kolik lidí je před vámi.

V Lesothu velmi dobře funguje korupce místních policistů. Dělají časté silniční kontroly, kde zablokují celou silnici a pouští vždy jedno auto, které zkontrolují a pustí dál. Na nás si vymysleli, že jsme údajně nezastavili na pokyn, i když policista jasně ukazoval, ať jedeme. Úplatek byl samozřejmostí, naštěstí ne tak velký. Toto pravidlo platí asi pro všechny místní řidiče, neboť jsme viděli, jak kasírují řidiče náklaďáku, který neměl správně nahuštěné pneumatiky. Jak to zjistili? Kouknou a vidí.

Lesotho je velmi chudá země, vlastně jedna z nejchudších na světě. Moc informací jsme na internetu o této zemi nenalezli, je pravdou, že mnoho turistů sem nejezdí. Cestou jsme potkávali povozy s koňmi, lidi, kteří chodili obrovské vzdálenosti pěšky, a jen pár aut, která brázdila nové silnice napříč Lesothem. Lesotho hodně investuje do své infrastruktury, a tak i přesto, jFotka uživatele Marek Auterský.ak je to chudý stát, jsou zde silnice na velmi dobré úrovni. V Lesothu jsme strávili dvě noci. Spali jsme v horách, v národním parku poblíž města Butha-Buthe. Byl to nádherný hotel pojatý velmi tradičně. V místě našeho pobytu byla na africké poměry fakt zima. Vždy, když jsme vstali, se nám naskytl přenádherný pohled na místní hory, které jsou v Lesothu opravdu nádherné. Vesnice a města zde vypadají opravdu jak z té pravé Afriky. Nemají osvětlení, když zde projíždí běloch, tak je to většinou fakt rarita, a tak jsme pravidelně středem zájmu všech přihlížejících. Místa, kde se můžete najíst, jsou poměrně dost limitována tím, že Lesotho není na turisty moc připravené. My jsme jedli jen v hotelu nebo u silnice u lyžařského střediska, kde jsme měli snad to nejlepší jídlo, které jsme za dobu našeho pobytu jedli. Lyžařské středisko je totiž určené především pro Jihoafričany, kteří sem jezdí lyžovat. Velikost sjezdovky bych přirovnal ke sjezdovce například na šumavské Kvildě. Pokud budete mít v Jihoafrické republice volno, určitě navštivte tuto krásnou hornatou zemi. Nás hodně mrzelo, že jsme měli jen dva dny a neviděli tak skoro nic.

Zpět do Jihoafrické republiky

Po překročení hranice jsme byli úplně v jiném světě. Jihoafrická republika disponuje vším, co v Lesothu chybí. Na všech čerpacích stanicích naleznete potřebné suroviny, téměř všude se dá platit kartou. Silnice jsou v super stavu, řidiči jsou poměrně dost ohleduplní, uhýbají na krajnice, to stejné se čeká i od vás, když někdo jede rychleji. Je potřeba si dávat pozor i na řidiče, kteří předjíždějí a čekají, že jim na krajnici uhnete, abyste se nesrazili.

Z Lesotha jsme dorazili do Durbanu, naší první zastávky. Cestou jsme se zastavili v národní parku Drakensberg. Pokud budete mít čas, určitě se na tento krásný park jeďte podívat. Autem se dá dojet až na parkoviště a po svých až nahoru na panoramatické výhledy.

Fotka uživatele Marek Auterský.

Drakensberg

Přijeli jsme až večer, a tak jsme si město prohlédli až ráno. Byli jsme překvapeni, že pobřeží a lidé vypadají skoro stejně jako v Kalifornii v USA. Život plyne, potkáváte zde surfaře, rodinky s dětmi, cyklisty. Měli jsme pocit absolutní pohody a odpočinku a ne strachu o život, jak to v JAR v některých oblastech bývá.

Naše cesta pokračovala podél pobřeží dále přes Port Elizabeth, East London až do Kapského města. Po této cestě podél pobřeží se vyplatí udělat si výlet do Addon Elephant parku, menšího safari, kde je možné vidět nepřeberné množství slonů, buvolů, zeber a údajně i lvů, které jsme však neviděli. Po cestě se zastavte ve městě Hermanus, kde je možné pozorovat verlyby.

Fotka uživatele Marek Auterský.Kapské městoFotka uživatele Marek Auterský.

Na Kapské město jsme bohužel měli jen dva dny, a tak jsme stihli navštívit mys Dobré naděje v národním parku. Na místě můžete potkat noho pštrosů, najdete zde panoramatické výhledy na vraky lodí a když budete mít štěstí, můžete ze zdejšího majáku zahlédnout verlybu. Výlet se určitě doporučuje i na Stolovou horu, kam jsme se však kvůli mlze nepodívali. Určitě se jeďte podívat i do městečka Simons Town, kde můžete spatřit desítky tučňáků ve volné přírodě, je to nádherný pohled. Tučňáci jsou tak ochočení, že leckdy dojdou až k vám a zkusí štěstí, jestli jim nedáte nějakou dobrotu. Chtěli jsme vyzkoušet i potápění se žraloky v kleci, ale kvůli počasí jsme výlet bohužel uskutečnit nemohli.

Cesta na sever – Namibie

Opustili jsme Kapské město a pokračovali směrem k namibijským hranicím. Přespali jsme v městě Springbook. Bylo to krásné ubytování v poušti. Zážitek byl umocněný pravou africkou večeří při svíčkách. Pokud pojedete přes Springbook, určitě si najděte čas na přespání v ubytování Apollis Cottage.Fotka uživatele Marek Auterský.

Na hranice jsme dojeli zavčasu a všechny formality vyřídili poměrně rychle. Hned za hranicemi se krajina diametrálně změnila. Před sebou jsme viděli jen desítky kilometrů roviny a všude kolem nás byla jen poušť. Devět z deseti aut, která jsme potkávali, byli turisté se svými 4×4 Jeepy. Odbočky na vedlejší silnice byly jen z písku. Na některé úseky bychom se bez 4×4 neobešli. Zamířili jsme ke Fish River Canyon, druhému největšímu kaňonu na světě, hned po Grand Canyonu. Výhledy byly nádherné a turistů zde bylo minimálně. Nejlepší zážitek byl si jen lehnout při západu slunce, pozorovat kaňon a poslouchat nádherné ticho. Nebylo slyšet vůbec, ale vůbec nic.

Po prašné cestě jsme pokračovali do malého městečka Keetmanshop, kde jsme se ubytovali u místních Holanďanů, kteří zde mají ubytování pro cizince. Na večeři jsme zašli do nedaleké restaurace, kde jsme si dali točené pivko a řízek s bramborovou kaší. Když už jsme v německé kolonii, tak toho musíme využít.

Fotka uživatele Marek Auterský.

Další den jsme strávili na cestě do Windhoeku – hlavního města Namibie. Na Windhoek jsme neměli moc času, neboť to byl jen bod, kde jsme přespali, abychom pokračovali dále do národního parku Etosha – primárního cíle naší cesty po Namibii.

 

 

 

 

 

ETOSHA

Fotka uživatele Marek Auterský.V Etoshe jsme měli domluvené nádherné ubytování pár metrů před vstupní branou do parku. Ubytování bylo umístěné v buši, kde jsme z balkonu měli výhled na nic nerušící krajinu. Celý komplex byl pojat ve velmi tradičním stylu. Celé dva dny jsme strávili na safari. Konečně jsme viděli na živo a blízko u sebe slony, žirafy, zebry a desítky dalších zvířat. Lvy jsme bohužel viděli jen jednou, a to z dálky, když žrali mršinu. Není to snadné vidět lva, hledání je občas nekonečné. Pokud budete v Namibii, udělejte si do Etoshy výlet, stojí to za to. Turistů zde není tolik jako v Krugeru a zvířat je zde také hodně. Vstupné vás vyjde na cca 250 Kč / osoba. Pokud máte naplánované safari na více dnů, kupte si rovnou vícedenní vstupné, ať ráno nemusíte čekat u brány a můžete rovnou projet.

Cesta k angolským hranicím

Fotka uživatele Marek Auterský.Pokračovali jsme dále na sever, našim cílem bylo město Kasane u zimbabwských hranic v Botswaně. Cesta vedla přes Caprivi strip, což je úsek, který vede podél botswanských a angolských hranic. Vzhledem k tomu, že bychom celou cestu nezvládli za jeden den, museli jsme přespat v městě Divundu u řeky Okawango. Je to malé město uprostřed ničeho, kde není pomalu ani osvětlení. Bylo krásné pozorovat, jak se krajina mění. Z pouště na zelené lesy. Měnili se i lidé. Dostávali jsme do chudší oblasti, kde byli vidět, ženy nesoucí velké košíky na hlavě. Udělali jsme si zastávku u místních prodejců dřevěného nádobí. Seběhla se k nám téměř celá vesnice. Rozdali jsme bloky, propisky, sponky do vlasů, koupili si nějaké výrobky a pokračovali dále do Divundu. Přijeli jsme v noci a dlouho jsme váhali, jestli opravdu budeme spát tady. Ostatní neměli s příbytkem problém, my s přítelkyní ano, poté co se po zdech proháněli pavouci a všelijaký hmyz, jsme se rozhodli, že radši přespíme v autě. Ráno jsme pokračovali a dojeli konečně k hranicím Bostwany. Krásnější hranici jsem v životě neviděl. Hranice je na vyvýšeném místě, kde máte výhled na pravou africkou savanu. Z výšky vidíte, jak se sloni koupou v mokřinách a u toho zapadá slunce. Pohled opravdu jako z filmu.

Viktoriiny vodopády v ZimbabweFotka uživatele Marek Auterský.

Přijeli jsme do Kasane a ubytovali se v příjemném hotýlku. Ráno jsme vyrazili na Viktoriiny vodopády do Zimbabwe. Přes hotel jsme si domluvili transfer až k vodopádům. Cena v přepočtu 1 000 Kč, ale nemusíme mít starosti o auto a papírování na hranicích. Kdybyste chtěli jet vlastní vozem, zaplatíte nesmyslný poplatek za pojištění, vstupné do země a další peníze zkasírují zkorumpovaní policisté na checkpointech. Přechod přes hranici už nebyl tak plynulý, ale i tak jsme prošli za cca půl hodinky. Rozhodněte se, zdali si budete kupovat víza do Zambie i Zimbabwe, nebo jen do Zimbabwe.

Fotka uživatele Marek Auterský.K vodopádům je to hodinka cesty. Přijedete do městečka Livingstone a máte na výběr různé aktivity. Sjíždění řeky Zambezi, ježdění na slonech, kontaktní zoo se lvy, nebo let vrtulníkem. Pokud máte nějaké peníze navíc, určitě si zaplaťte let vrtulníkem a podívejte se na vodopády ze shora. Na jednoho nás 12minutový let vyšel na cca 2 500 Kč. Panoramata ze shora jsou zkrátka nepopsatelná. Poté jsme se šli na vodopády podívat zblízka. Po zaplacení tučného vstupu cca 1000 Kč na osobu se dostanete až k vodopádům a vstupné opravdu stojí za to. Vodopády jsou jednou z nejhezčích věcí, co jsem na cestách zatím viděl. to co zde uvidíte hodně záleží na období, kdy vodopády navštívíte. V období dešťů (listopad-květen) je zde nejvíce vody. Nejméně pak logicky v období sucha.

Botswanské safari v CHOBE – to pravé pozorování zvěře

Je to sice jedna z nejdražších forem safari, kterou si můžete v Botswaně dopřát, ale nikdy toho nebudete litovat. Botswana je jedna z mála zemí, možná jediná země, kde můžete kempovat v přírodě bez oplocení a jste tak v kontaktu s divokou zvěří napřímo.

Fotka uživatele Marek Auterský.Na safari jsme se vydali do národního parku CHOBE, jednoho z největších parků vůbec. Průvodce nás vyzvedl typickým jeepem určeným pro safari. Výlet začínal soukromou tříhodinovou plavbou na lodi, kde jsme pozorovali spousty krokodýlů, buvolů a slonů. Vidět slony, jak plavou přes řeku, je jeden z nezapomenutelných zážitků. Následně jsme si dali oběd a konečně výprava do buše. Celý den jsme s průvodcem projížděli park a dozvěděli se spoustu informací o tom, v jaké symbióze zde zvířata žijí, jak se vzájemně chrání a jak celkově příroda ve zdejším kraji funguje.

Díky tomu, že máte průvodce, jste schopni najít zvířata mnohem lépe. Průvodce se orientuje ve stopách, dokáže zvířata vystopovat. Slyší zvuky, které vy neslyšíte. Například slyší ptáka, který křičí, a ví, že je to znamení, že je v okolí nějaká šelma. Už proto se vyplatí si průvodce pronajmout. Když už se smrákalo,  odebrali jsme se do „kempu“ uprostřed divočiny. Čekali na nás místní kuchaři, kteří připravovali večeři, a čtyři postavené stany. Dali jsme si večeři, víno a povídali si u ohně. Při tom jsme poslouchali všelijaké, pro nás neznámé zvuky, které se ozývaly z noční buše. Kolem 10. hodiny jsme se odebrali do stanů a upřímně jsem se tak bál, že jsem nebyl schopný usnout a celou noc jsem probděl strachy. Nějak jsem měl stále vsugerováno, co zde žije za šelmy, a při každém zamyšlení, že je u stanu lev, jsem chytil paranoiu, že mě lev sežere. Zvuky v noci opravdu stály za to. Neustálé troubení slonů a jejich dupot. Vytí hyen a všelijaké jiné zvuky, které jsem snad radši nedokázal ani identifikovat.Fotka uživatele Marek Auterský.

Druhý den jsme vstali, dali si snídani, když kolem nás, pár metrů od stanu, procházeli sloni. Začal jsem si uvědomovat, že strach je zbytečný, že zvířata sama nejlíp ví, jak to zde funguje, a berou nás jako návštěvníky, ne jako kořist. Celý den jsme projížděli po parku, byli na pár metrů od slonů, kteří nás vesele ignorovali. Viděli jsme lvy, i když nás to opět stálo velkou námahu je najít. Druhou noc už jsem si ve stanu užíval. Říkal jsem si, jak je to parádní, že pár metrů ode mě je zrovna slon. Trochu jsem znejistěl, když mě uprostřed noci zbudila hyena vyjící kousek od stanu. Ráno nás stále pozorovala u snídaně, avšak pro ni z bezpečné vzdálenosti. A tak jsme pili čaj u ranního ohně a do očí jsme koukali hyeně, která byla jen pár metrů od nás.

Fotka uživatele Marek Auterský.Když bych měl shrnout tento třídenní zážitek, tak jedním slovem – nádhera. Je to opravdu jeden z nejsilnějších zážitků, které můžete v Botswaně zažít. Dokážete se vcítit do té pravé africké přírody. Cena tohoto safari s průvodcem a jídlem nás vyšla na cca 12 tisíc korun. Je to opravdu vysoká cena, ale… kdy a kde zažijete tak silný zážitek?Fotka uživatele Marek Auterský.

 

 

 

 

Cesta do Krugerova národního parku

Vydali jsme se na poslední část našeho výletu, a to do Krugerova národního parku. Cesta po Botswaně je opravdu nádherná. V klasickém provozu po silnici pobíhají sloni, žirafy, zebry a pakoně. Po cca 300 kilometrech se krajina začíná měnit na tu jihoafrickou. Krugerův národní park nás trochu zklamal. Obrovský počet turistů a aut nás zcela znechutil. Je pravdou, že zvířat zde vidíte hodně, ale nám to za to nestálo po tom, jak krásné safari jsme viděli v Botswaně. Už jen vstupní formality – k bráně jsme přijeli v 6 hodin ráno a před námi byla kolona 20 aut. Po pár dnech v Krugeru nás čekala už jen cesta do Johannesburgu a zpět do ČR.

Fotka uživatele Marek Auterský.Národní parky a safari

Vstupy do parků nejsou nějak extrémně drahé. Etosha vyšla na cca 250 Kč / osoba den, Chobe podobně a nejdražší je Kruger, kde je cena cca 600 Kč / osoba. Kromě CHOBE vám do všech zmíněných parků stačí auto 2×2. Na co si dávejte pozor, buďte u výstupní brány před zavíračkou. Pokud přijedete i o 5 minut později, máte problém a budete platit tučnou pokutu. Záleží ovšem na jak naladěného strážce parku narazíte. Důležité je také vědět, že v parku nemůžete troubit a zvíře má vždy přednost. Z auta také nesmíte nikdy vystoupit, kromě míst k tomu určených.

 

Shrnutí, bezpečnost, ceny a doprava

Jihoafrická republika, Botswana, Lesotho i Namibie jsou poměrně odlišné země. Každá nabízí úplně jiný druh zážitků. Lidé jsou vesměs velmi přátelští. Co se týká bezpečnosti, tak jsme problém nikde v zemi neměli. Bylo to určitě dané tím, že jsme se celou dobu pohybovali autem a spali v luxusnějších ubytováních. Je pravdou, že v JAR jsou čtvrti, které dozajista bezpečné nejsou, avšak když funguje zdravý selský rozum, tak by se vám nic stát nemělo. V Jihoafrické republice nás překvapila kvalita služeb, potravin, obchodů a hotelů. Plně vybavené obchodní řetězce SPAR jsou kvalitativně neporovnatelné s kvalitou například českého Alberta. V Namibii a Botswaně je situace horší, avšak stále je kvalita velmi vysoká. V JAR se na benzínových pumpách dá všude platit kartou, vlastně skoro ve všech obchodech. V Namibii je situace stejná. Jediné místo, kde jsme s kartou měli problém, byla Botswana a mírně odlehlejší části země. Řidiči jsou poměrně ohleduplní ve všech krajích, kde jsme byli. Většina z nich uhýbá, pokud jedete rychleji. Nesetkali jsme se s žádnou agresivitou či podobnými případy. Potraviny jsou přibližně stejné drahé jako v ČR. Benzín a nafta jsou levnější než v ČR. V JAR cca 20 Kč/litr nafty, Namibie cca 17 Kč/litr nafty a Botswana 15 Kč/litr nafty.

 

Pokud se chystáte do Afriky, tak si dopředu uvědomte, co chcete v Africe dělat. Máte hrozně moc možností a je potřeba tomu uzpůsobit harmonogram. Hodně lidí se hádá, zdali stačí 2×2 auto, nebo 4×4 auto ideálně s vybavením pro kempování. My jsme měli 2×2 dodávku a celou trasu přes 8 000 km jsme projeli bez jediného defektu a bez jediného problému. Až na zapadnutí v písku díky naší blbosti, které jsme během hodinky vyřešili. Tím nechci říct, že je tato varianta lepší. Hrozně záleží, jaký rozpočet máte a jak kvalitně chcete cestovat. My jsme chtěli ušetřit, a tak jsme si vzali jedno auto v 6 lidech bez náhonu na všechna čtyři kola. Dá se to, ale pokud bych příště jel znovu, tak bych to neudělal. Je pravdou, že nás hrozně moc času stály dlouhé přejezdy a neměli jsme moc času na kratší výlety a na poznávání země. Vždy jsme měli bod A a bod B a nějakou krátkou zastávku mezi tím. Příště bych do Botswany určitě přeletěl a auto půjčil v Kasane nebo v Maunu. Kdybych jel do Namibie, letěl bych do Kapského města, půjčil auto 4×4 a jel do Namibie. Těch možností je opravdu hodně, a pokud bych měl doporučit, vezměte si dvě auta (ideálně čtyřkolku) a nejezděte tak velký okruh za 25 dní jako my.

Celkem nás celý výlet vyšel na cca 85 tisíc Kč se vším všudy. Letenky, ubytování, strava, adrenalinové zážitky, safari, nafta, úplatky, hraniční poplatky apod. Jsem si zcela jist, že se to dá pořídit mnohem levněji, když vezmete v potaz, že jsme jen za vrtulník a safari s průvodcem utratili 15 500 Kč a ubytování jsme měli vždy zařízené luxusně. Řekl bych, že pokud koupíte letenky v akci, budete se držet při zemi, můžete celý tento okruh pořídit do 45 tisíc.

Takže asi jako u každého cestování je to o prioritách.?

Fotka uživatele Marek Auterský.